Články

Přebor Prahy v družstevním diktátoblicání

Nenávratně jsou pryč doby, kdy pražští šachisté v počtu několika tisíc zaplnili Průmyslový palác na Výstavišti (respektive Sjezdový sál v PKOJF - páč to bylo v 50. letech), zaváty jsou časy o něco nedávnější, kdy ÚDA, blahé paměti, postavila do soutěže tři plné týmy (Áčko, Zkušené_Borce a Mládí – sedmdesátá léta).

Letošního ročníku se zúčastnilo historicky nejmenší počet hráčů, dvě skupiny po deseti týmech, celkem tedy 160 šachistů. Na vině je pravděpodobně časný termín (turnaj se dříve konával vždy v pozdním podzimku), vydařené počasí, státní svátek kombinovaný se sklizní ovoce, poutěmi, rodinnými výlety, vinobraním a burčákošmakingem.

Řada DuklaBorců, kteří se družstevního diktátoblicání dříve pravidelně zúčastňovali, se omluvila – zpravidla pro některou z výše uvedených aktivit. Naštěstí zaskočily nové, čerstvé tváře, a tak jsme mohli nastoupit s plnou osmičkou, kterou z povzdálí jistil Mirek Muroň.

Některé týmy (např. Bohemians 1905, Bohemians Praha, Bohemians Vršovice, Klokaní Bohemians, Praga apod.) nenastoupily vůbec, a tak se přeborová skupina smrskla na 10 účastníků – což mělo ten důsledek, že žyri rozhodla, že nikdo nebude sestupovat. Tato zpráva nás potěšila, protože se tak umenšilo nebezpečí, že sestoupíme.

Favorit soutěže byl jasný a neoddiskutovatelný: Mahrla, která povolala do zbraně všechna svá Esa, při bližším pohledu na jejich soupisku (Navara, Jírovský, Meduna, Jansa, Hausner, Orság, Jírovský, nějaký člověk, který vypadal jako Ital a který skutečně byl Ital) nás napadalo, že ze světové špičky jim chybí jen Kramnik a Rybka. Další dva týmy (Vyšehrad a trochu nečekaně Kobylisy) vyhlíželi taky nadupaně, ale Mahrlu by ohrozit v žádném případě neměly. Zbytek účastníků se tvářil hratelně.

Celkové výsledky – postupová tabulka po kolech

Mahrla skutečně od startu vypálila jako splašená herka, v pátém kole trochu zvolnila (Duklu porazila jen 5%-2%), a když v následném kole odpálila Vyšehrad 6%-1%, bylo o titulu rozhodnuto.

DuklaBorci po (někdy) bojovných, až heroických výkonech vybojovali nakonec ceněnou 4. příčku! Začátek byl sice krajně nepovedený: 1-7 s Vyšehradem (jediný bod vykontumoval Míra Mašek), ale pak se naše převody, páčky, šoupátka, hejblátka a především závity rozpohybovaly a soutěž jsme zakončili dvěma výraznými úspěchy. Cenná je i výhra s odvěkými Vršovicemi. Z jednotlivců je třeba vyzdvihnout každého, kdo se překulil přes 50%, ale i ti ostatní se snažili. Myslím, že není třeba plýtvat slovy, pochvalami, ni omluvami, stačí se podívat na prostý ciferný výčet! Všem zúčastněným DuklaBorcům patří dík za úspěšnou DuklaReprezentaci!

Soutěž proběhla v pěkném prostředí menzy ve Studentském domě ČVUT bez sporů, nikdo se nehádal, jako kapitán jsem nemusel ani jednou zasáhnout a žádného DuklaBorce odtrhovat od NějakéhoJinéhoBorce. Ani u ostatních stolů míra hluku nepřekročila 45 dB. Prostě: Pohodička, klídek, takřka idyla!

Na závěr dvě sýkoří perličky (jiné DuklaBorecké perličky jsem bohužel neměl čas zaznamenat):
A) Už jsem si zvykl na to, že dlouhodobě v mých partiích jsou černí úspěšnější, v tomto blicáku se však tato úchylka úchylně uchýlila ještě víc, protože černí uhráli 7%(9)
B) Podařilo se mi soupeři z Černých Baronů nasadit “vidle roku” – na konci zahájení (Sämisch) soupeř vyvinul koně Jg1-e2 a přehlédl Jd4xf3+ (B: Ke1, Dd2, Vh2, Sg5).

Autor: PeS