Družstva

DAP D - DDM Praha 6 A

Ze zahájení (jedna z hlavních variant klasické pircky) jsem mohl získat trvalou výhodu díky kontrole d-sloupce, ale záhy po přechodu do střední hry jsem to ukvapenou výměnou dam zbytečně pokazil. Kontrolu sloupce jsem sice udržel, ale musel jsem následně rozmotávat poněkud nešikovně poskládané lehké figury při souběžném pokrývání klíčových pěšců (e4, c2), což se neobešlo bez oslabení polí f4 a g3. Toho soupeř následně využil k zisku dvojice střelců, která moji kontrolu d-sloupce přinejmenším vyvažovala. Chvíli pozice černého dokonce vypadala opticky lépe, i když byla pořád asi vyrovnaná, což soupeře svedlo k aktivnímu výpadu. Po něm se ale moje věž (jeden pár se mezitím už vyměnil) dostala na 7. řadu a černému náhle začaly potíže. Rozhodl se tedy vyměnit svého černopolného střelce na c3 za jezdce, čímž mi sice udělal izolovaného dvojpěšce a na šachovnici nechal nestejné střelce, ale problémy tím nevyřešil. Spíš naopak, protože jeho král (odříznutý věží po 7. řadě), věž i střelec (až na jednu výjimku všichni černí pěšci, vesměs dost potrhaní, stáli na bílých polích) byli viditelně horší než jejich protějšky, přičemž černý v žádném případě nemohl zabránit ztrátě svého pěšce na a5 (to byla ta zmiňovaná výjimka), po čemž by mu ke všem starostem přibyl ještě můj volný a-pěšec.

Tady jsem soupeři, bohužel, opět hodně hloupě pomohl. Při snaze zlepšit pozici svého krále před tím, než si věží dojdu pro toho beznadějně ztraceného pěšce na a5 (což ovšem znamenalo, že pustím soupeřova krále do hry), jsem přehlédl manévr černé věže s jedním mezišachem a následným převodem na 7. řadu, po kterém jsem se nemohl vyhnout výměně věží (schéma bílá věž je na c7, černý má na c6 střelcem krytého pěšce, krále na g8 a věž pendlující po f7 a f8.). Následnou koncovku nestejných střelců pak černý mohl velmi snadno zremizovat, pokud by nebyl lakomý a obětoval své pěšce c+e, aby zlikvidoval moje áčko (já bych zároveň dobíral jeho áčko), potom svého krále postavil na nějaké bílé políčko před mým volným c-dvojpěšcem (třeba na c8), zahrál h7-h5 a pak až do konce světa nebo partie bezstarostně tahal střelcem s případným občasným pokrytím Pg6. Namísto toho však soupeř začal hluboce přemýšlet a tvořit, což ho dovedlo skoro až na okraj porážky. Naneštěstí pro mě měl trochu kliku na pozici, protože v rozhodujícím momentě klíčový pozičně vyhrávající postup g4-g5 (zafixování struktury Ph7, g6 a následný průnik bílého krále s vytvořením pěšcové majority, když černý král musí hlídat volného bílého a-pěšce) vázl na taktické výmluvě Sf5+ a Sxc2 s vytvořením vlastního volného pěšce na c-sloupci. Na poslední chvíli se tak černý dostal k postupu h7-h5, po kterém už byla remíza nevyhnutelná.

Honza Č.

Autor: