.: PŘIHLÁSIT SE :.

NickName: 

Heslo: 


Zaregistrovat se

.: KONTAKT :.

email

Družstva

Dukla ADukla BDukla CDukla DDukla E

DAP D - Vyšehrad

K partii Vaněk - Červenka

Byla to dlouhá, od samého začátku napínavá a velmi náročná partie s trochu smolným koncem.

 

Pokud jde o zahájení, letos už podruhé mi někdo bílými ve španělské zahrál variantu s brzkým De2. Asi by bylo pomalu na čase se na ni konečně trochu podívat, protože po výprasku od Zeithamla v prvním kole jsem ze zahájení ani tentokrát nevyšel s kdovíjak pohodlnou hrou. Právě naopak. V devátém tahu jsem soupeři nabídl oběť pěšce, po jejímž přijetí bych získal dvojici střelců a iniciativu, ale soupeř ji v klidu odmítl a záhy se ukázalo, že moje výstavba a la Čigorin měla v dané variantě řadu stinných stránek. Rychle jsem se dostal pod velký tlak a kvůli různým taktickým nepříjemnostem, které vyplynuly z poněkud nešťastného rozestavení mých figur, jsem musel nejprve připustit vytvoření soupeřova volného pěšce na sloupci d a následně pak ještě odevzdat dvojici střelců za krajně otravného jezdce soupeře. Soupeř měl v této fázi partie jasnou převahu, ale její realizaci trochu uspěchal. Svého volného pěšce dotlačil až na d7, po čemž ve vzduchu visely nejrůznější rozhodující průniky bílých těžkých figur do mojí pozice, ale španělka, jak po partii konstatoval sám soupeř, vydrží hodně.

 

Někde po 20. tahu se mi v hodně obtížné pozici povedlo vymyslet pěknou defenzivní léčku a bílý do ní částečně spadl. Šel do varianty, která na samém konci vypadala, jakože končí dvojitým úderem bílé věže proti nekrytému střelci a jezdci, ale ve které byla o půltah dále ukryta vtipná obrana založená na slabosti první řady, v jejímž důsledku by bílý nejenže nezískal figuru, ale naopak by zůstal bez pěšce (toho na d7). To si soupeř ještě zavčas uvědomil a naštěstí pro něj měl v pozici pěknou výmluvu, která při pro černého kýženém zjednodušení pozice udržovala materiální rovnováhu.

 

Mohla se tak hrát přibližně vyrovnaná koncovka 2V+2S+6P/2V+S+J+6P, jenže k tomu bylo potřeba na závěr výše popsané vyrovnávací zápletky dobrat bílého pěšce na d7 jezdcem. Bohužel, já po tom, co jsem krvopotně ubránil těžkou, objektivně dokonce nejspíš prohranou pozici, jsem vyprodukoval další idiotskou chybu a toho pěšce jsem sebral věží. Soupeř následujícím tahem pohrozil matem na osmé řadě (základní schéma bílý: Ve4, e1, Sh6, c2; černý: Kg8, Vd8, d7, Sf6, Jb6, Ph7, g6, f7), který se dal rozumně pokrýt jen za cenu kvality odevzdané na f8. V tu chvíli (bylo to ještě pár tahů před časovou kontrolou) jsem měl sto chutí partii vzdát, ale neudělal jsem to.

 

Velice záhy se totiž ukázalo, že vyhrát koncovku s kvalitou navíc nebude pro bílého žádná legrace. Ke všemu pak soupeř ve snaze vynutit výměnu mojí zbylé věže mi daroval jednoho pěšce, takže vznikla koncovka V+S+5P proti S+J+6P s různobarevnými střelci, ve které černé lehké figury stály skvěle a téměř dokonale zamezovaly věži a králi bílého možnost jakéhokoli průniku. V některých momentech to byl dokonce bílý, kdo s kvalitou navíc musel bojovat o vyrovnání. Myslím, že být na mém místě Botvinnik, Keres nebo Smyslov, nejspíš by si bílého v takové situaci pěkně vychutnali. Já ovšem tak dobrý nejsem a navíc mi začal dělat starosti horší a rychle se krátící čas, takže jsem v jedné chvíli soupeři nabídl remízu. V tom momentě pozice byla přinejmenším vyrovnaná a na soupeři bylo vidět, že by tu remízu docela bral, jenže zápas byl v té době z pohledu vysoce favorizovaného Vyšehradu ještě dost nejasný, takže se hrálo dál. Aby se jeho věž dostala do hry, musel bílý připustit likvidaci všech svých pěšců na královském křídle (mně tam zbylo volné a už dost daleko postoupivší efko, vedle kterého jsem měl ještě volné céčko), takže mu zůstal poslední pěšec na a4. Tady jsem si myslel, že partii už prakticky nemůžu prohrát a objektivně jsem ji asi při optimálním postupu ani prohrát neměl, jenže pod značným časovým tlakem jsem tu hodně složitou koncovku nesehrál nejpřesněji, takže se soupeři podařilo sebrat mého a-pěšce a vytvořit si tím vlastního volného pěšáka. Závěr partie pak už bílému vyšel na tempo přesně, když mě bez dámy matil ve chvíli, kdy jsem si já novou dámu už postavil (a kdy mi taky spadnul praporek, ale to už nehrálo roli). Po partii pan Dolínek ukázal jednu docela zajímavou obrannou možnost, která se naskýtala bezprostředně před koncem partie a po které mohla vzniknout koncovka V+S proti S(d4), P(f2, c5), kterou by pro bílého, jak se ukázalo, technicky ještě nebylo docela snadné vyhrát (pokud by ovšem měl černý čas), ale tato šance na prodloužení odporu zůstala opomenuta, takže partie skončila „už“ po 65 tazích.

 

Honza Č.

Autor:Honza Č.

powered by Ondřej Veselý (C) 2004 - 2024