.: PŘIHLÁSIT SE :.

NickName: 

Heslo: 


Zaregistrovat se

.: KONTAKT :.

email

Články

Dukla C - GROP Classical Chess 4:4

Napínavé do poslední sekundy.

 

Dukla C

1970

4-4

GROP Classical Chess

2033

1.

Framberk Jan

2053

0-1

Sharashenidze Akaki

2337

2.

Melmuk Petr

2040

1-0

Ayriyan Bella

1962

3.

Kasalický Petr

2037

%

Matocha Pavel

2016

4.

Světlý Jiří

1962

%

Vacek Radomír

2018

5.

Matyska Jiří

1927

0-1

Klaus Jan

1996

6.

Sýkora Petr

1907

1-0

Špaček Michal

2008

7.

Dolínek Vladimír

1964

%

Cantier Jean-Francois

1951

8.

Kolář Dan

1875

%

Zákoucká Adéla

1974

Na lichých černé.

Po delší době jsme si – celý tým – užili ve skvělé HrMGROP napínavý zážitek na „tři výsledky“. K utkání jsme nastoupili v mírně oslabené sestavě – na vině byla kolize s Béčkem a pobyt Ivana Krutiny na horách. Navíc jsme soupeři ihned po zahájení nabídli na podnose vedení 1:0.

Jirka Matyska – ten den zatížen vážnými rodinnými důvody - sice k zápasu se zpožděním dorazil, avšak po 15 minutách zkusil nabídnout remízu, a když nebyla přijata, tak se vzdal.

Zbytek týmu zatnul zuby, zapnul mozky a zvýšil bojovnost. Ukazatel skóre se pohnul až po 3 hodinách, Vladimír Dolínek udržel mírně pasivní, ale klidnou pozici do koncovky a zkušeně remizoval. Chvíli poté vyhrál Petr Melmuk, který sympatickou soupeřku přehrál ve střední hře při opačných rošádách, jeho útok na dámském křídle trval i po výměně dam a trval by i po zisku kvality, jenže to už se soupeřka vzdala. (1%-1%).

V jakém pořadí se končily před a po první časové kontrole ostatní partie, nevím, proto skočme do nervydrásajícího finále. (K přeskočeným partiiím se ještě vrátíme.) Za stavu 3-3 má před gilotinou Petr Kasalický na desce podivnou věžovku s pěšcem více, ale s nepohyblivou věží uprostřed šachovnice. Petr sice sebral věží pěšce (asi na e5), ale tato věž se ocitla v obklíčení bílých i černých pěšců. Nehrozil sice její odchyt, ale návrat do hry nebyl snadný. Hrála se holandská, hned ze zahájení do koncovky 2V+J proti 2V+S a plno pěšců. Petr asi získal z pozice maximum, ale výsledná věžovka byla (jako každá věžovka) remis. 3%-3%.

Rozhodovalo se na 8. stole. Dan Kolář v bohaté a zamotané partii vynašel koncovku V + nestejní střelci se vzdáleným volným áčkem. Našel hezký trik, po němž by černou věž navždy znehybnil (B: Pa6, Sb7, Č: Va7), soupeřka raději zvolila jinou blbou pozici a do gilotiny se šlo v pozici B: V+S+Pfgh proti Č: V+Pefgh. Dan měl asi 14 minut proti 7. Jenže jak to vyhrát? Nechat na desce věže a hrát to na „něco jako mat“? Nebo naopak věže vyměnit a zkoušet kompaktní černou pěšcovou hradbu vytempovat, oblézt, rozbořit, ale pozor na falešného střelce! Dan se rozhodl pro první řešení, jenže se mu nějak rozladila figurová souhra, a když jsem nahlédl (po krátké analýze věžovky u Petra Kasalického), jak to u Dana vypadá, nevypadalo to dobře. Dan ztratil časový náskok a navíc mu hrozilo, že černá věž požere jeho pěšce. Možným únikem z trablů se mi jevilo odevzdání střelce a věžovka 3 na 3 (fgh) s černým králem odříznutým po e-sloupci. (V analýze po partii mi Gropáci rychle ukázali, že by to byla pro černou pohodlná remis…). Dan šel jinudy. Nechal černou věž brát bílé pěšce a králem, věží a střelcem upletl na d-sloupci věčný šach. Přesněji: Partie skončila opakováním Danových šachů, i když černý král mohl prchnout na c7, ale pak by se hrála s 120 sekundami na obou hodinách nepřehledná pozice V+S+P proti V+3P. Naštěstí k totálnímu dramatu nedošlo, a tak byl zápas zaknihován s výsledkem 4-4. V zápase nastávaly okamžiky, kdy pro oba týmy se tento výsledek jevil jako nedostižný sen (ty okamžiky pochopitelně nastávaly v různé doby…)

Ještě zbývá popsat zbylé tři partie. Honza Framberk měl těžkou úlohu, soupeř ho od zahájení pozičně rdousil, dlouho se hrála koncovka V+S+J na každé straně, bílé figurky výrazně aktivnější. Kritickým okamžik (tj. zhroucení černé pozice) jsem neviděl. Partie po časové kontrole vyústila do koncovky V+P proti J+P, ale ta už se nehrála.

Partie Jirky Světlého byla ten večer bezkonkurenčně nejdivočejší. Jirka jako že bude útočit, ať to stojí, co to stojí (4 pěšci v Králindické). Jenže pak jsem zahlédl zmatenou pozici bez figury, po chvíli koncovku bez figury (3 lehké figury celkem), jenže pak se asi udál zázrak, protože volný bílý pěšec si šel tak dlouho za svým (že z něj bude dáma), až za něj musel černý dát střelce, vzniklá tupá jezdcovka 2 na 2 (gh) už se nehrála, a chudák Radek Vacek dostal od kapitána řádně vycinkáno…

Moje partie (Petr Sýkora) započala celkem klidným zahájením (mišmaš mezi anglickou, Rétiho a dámskou indickou). Po výměně dam jsem se cítil docela pohodlně, až do doby, kdy mi soupeř chytil tahem f7-f6 střelce na e5. Znáte to: šest tahů ten tah f7-f6 zahrát nešel, protože něco! Nicméně to „něco“ pominulo a já si toho pominutí nevšiml. Nicméně chycení bílého černopolného střelce vyústilo do zápletek, kdy si černý mohl vybrat: Buď otevřenou pozici s rovným materiál a (asi) lepším střelcem proti jezdci. Nebo zavřenou pozici s pěšcem více. Zvolil ke své škodě druhou možnost a záhy se ukázalo, že v pozici 2V+J+5P proti 2V+S+6P je můj koník mnohem cennější než černý zasekaný černopolák. Černý zpanikařil a místo hledání nějaké rozumné 4V s rovným materiálem (ale s mými aktivními figurkami) dal za mého strašného oře kvalitu a partie se dostala do technické fáze. Mohl jsem sice předvést nudnou (tzv. carlsenovskou) techniku, ale to by byla nuda. Partii jsem však přece jen po řadě zajímavých příhod dovláčel ke zdárnému konci. Jedna příhoda stojí za podrobnější popis, protože si po ní můj sympatický soupeř mohl oprávněně říkat: „Nejenže jsem prohrál, ale prohrál jsem s naprostým dementem!“ Pan Špaček mi vždy poté, co mi dal šach, tiše řekl: „Šach!“ Protože jsem se skoro celou partii potuloval králem v centru, tak těch šachů bylo docela hodně, asi pět. Pokaždé jsem na jeho hru přistoupil a špitnul něco jako: „Vidím, budu muset uhnout.“ Nebo: „To je třeba respektovat.“ atp. Vše na bázi milého pošťuchování. V závěrečné fázi, kdy už jsem byl jasně vyhraný, a dva bílý pěšci a dva černí pěšci se urvaly a běžely do dam, přichystal pan Špaček poslední léčku, dal mému králi na d3 šach tahem e5-e4+. Kdybych zahrál Kxe4, černý by po tahu c3-c2 jasnou pozici trochu zkomplikoval. Po tahu e5-e4+ mi byl šach opět akusticky oznámen. Odpověděl jsem něco v tom smyslu, vy mne pořád šachujete, a já vám ještě žádný šach nedal, a zahrál jsem d6-d7. Schválně, kdy se vám naposledy ve vážné partii povedlo zahrát nemožný tah? Partie měla dost čumilů na to, aby se zvedla vlna halasného údivu. Asi jsem těžce zrudnul, a začal se blekotavě omlouvat, zahrál d7-d6 a poté Kd3-c2. Tah d6-d7 přišel o tah později.

 

Remízou na GROPu jsme určitě nezklamali, navíc v soutěži, kde zatím 39% zápasů (!!!) skončilo 4-4 je každý bodík dobrý.     

Autor: PeS

Diskuze k článku

Zatím nejsou vloženy žádné příspěvky


powered by Ondřej Veselý (C) 2004 - 2018