.: PŘIHLÁSIT SE :.

NickName: 

Heslo: 


Zaregistrovat se

.: KONTAKT :.

email

Články

Rapid dvojic v Pardubicích

Vyrazili jsme do Pardubic na jeden z mnoha předfestivalových turnájků.

A byl to zážitek po mnoha stránkách nevšední.

Podařilo se mi ukecat Martina Nečadu, aby se mnou utvořil dvojici. Sám jsem tomu nevěřil, že by se tento zapřísáhlý odpůrce (praktického) šachu uvolil k něčemu tak obskurnímu, jako je nepovinný šachový turnaj, ale byl jsem zaskočen, až dojat na jak úrodnou půdu moje – zprvu spíš provokace, než vážně myšlená akce – dopadla. Martinovi se totiž podařilo optimalizovat rodinné přesuny na trase Náchod-Praha tak, aby došlo k zastávce u příbuzenstva v Pardubicích. Odskok na pětihodinový turnaj do ČEZ hokejové arény byl tedy pro Martina velmi snadný. Závěr: Dvojice reprezentující Duklu Praha měla složení Nečada-Sýkora.

Hrálo se na “ledové ploše” v pěkné, klidné a klimatizované hale. Spolu s naším turnajem (7 kol, 15 minut na partii) se odehrávaly nějaké juniorské přebory (u druhé branky) a hned vedle přebor v holanďanech. Párkrát jsem na ně nahlédl a zavzpomínal na dávné mládí, jak jsme je hrávali v boxu DuklaKlubu někdy v roce 1984. Bohužel jsem z toho nic neměl, protože partie končily (vzdáním některé dvojice) v okamžiku, kdy mi naprosto nebylo jasné proč. Buď jsem nuance této hry už zapomněl, nebo se to nějak časem posunulo jinam. Závěr: Hrací prostředí nezvyklé, avšak velmi příjemné. Celý turnaj byl pořádán naprosto profesionálně, bez vzruchů a emocí a soupeři se na sebe usmívali.

Přibližně deset metrů před HrM (správněji je HrH – Hrací Hala) jsem utrpěl kuriózní, titěrné zranění, které moje účinkování na turnaji dost ovlivnilo. Zkuste mi věřit, že to není typická výmluvu, která “se vždycky najde”. Opravdu mne to omezilo a bolelo. A bolí mne to i teď po 26 hodinách, kdy píšu tento referát. Co se mi přihodilo? Jda pod vzrostlými stromy za čerstvého větru jsem náhle pocítil, jak mi něco spadlo na hlavu, lísteček, či větévka. Hrábnu si do vlasů, vytáhnu to ven a ona to nazlobená vosa. Byla rychlejší, než jsem ji zahodil, tak mi dala žihadlo do bříška ukazováčku na pravé ruce. Za pár minut jsem měl místo tohoto (pro šachistu dosti potřebného) prstu fialovou bambulku a ten stav trvá i nyní. Každý tah mne tedy při turnaji fyzicky bolel – některé navíc bolely i psychicky, ale za to ta kletá vosa nemůže. Zkoušel jsem chytat figurky mechanismem Palec+Prostředníček, ale to bylo ještě pomalejší, navíc mi každou chvíli nějaká figurka vypadla z ruky, takže jsem musel vypadat jako opilec v komatu. A to nepočítám drobounké, ale časové kumulované ztráty, které mi nabíhaly, když jsem se snažil čufl hodin mačkat jiným prstem, než obvykle. Škoda, ze součástí turnaje nebyla cena pro nejlepšího hendikepovaného hráče. Protože tam jiný nebyl, tak bych ji s přehledem vyhrál. Poučení: Pokud v létě při cestě na šachový turnaj pocítíte nutnost poškrabat se na hlavě, tak to udělejte jinou rukou, než kterou taháte figurky a mačkáte hodiny.

Jací byli soupeři? Zažili jsme s Martinem šok. Po několika jarních rapidech, pražském přeboru a II.čnl, kde se potkáváme stále dokola se stejnými, v drtivé většině sympatickými tvářemi a zjevy povětšinou z naší generace, jsme náhle spadli někam úplně jinam. Turnaje se zúčastnilo 28 dvojic – výsledky naleznete zde – pouze 6 jich bylo českých, zbytek byl (nemám ten termín rád, protože je to vůči těm lidem nespravedlivé) ze “zemí bývalého SSSR”. Rusko, Pobaltí, Ukrajina Ázerbajdžán,…) Přičemž já jsem byl suverénně druhý a Martin třetí nejstarší. Trumfl nás jen starý pán Listratov, který hrál ve dvojici se synem. BTW: v přímém souboji o nejlepšího seniora mne pan Listratov ve 2. kole porazil. Nejlepší hráči (GM z BývSSSR) se nacházeli na prahu třicítky. A pak tam bylo cca 16 dětí v rozmezí 6-14 let. Jako nasazená 13. jsme dostali hned v prvním kole ukrajinsko-ruskou dvojici Pupena-Šemjanin, jejíž věkový průměr byl 7 let. Martinův soupeř měl tak 8, můj 6. Martin remizoval po velkém boji: (“ještě že se lekl a opakoval tahy!”), já remizoval po urputném boji, v nepřehledné koncovce V:V+J (bez figury za 2 pěšce). Ďeťátka byla spokojena a my vlastně taky. V 2. kole jsme s otcem a synem Listratovovými neměli mít moc šancí, já podlehl bojovně, ale lineárně, Martin se vysmekl z obtížné koncovky a remizoval – asi největší dílčí úspěch dne. Pak jsme měli citelné štěstí na los, protože jsem dokázali dvakrát udolat mladé Lotyše. Náhle jsme byli na +3, na 7.místě, na 4. stole a velké štěstí na los, dva ukrajinští týnejdři (2226+2035). Bohužel jsme to promrhali vlastní tupostí, Martin na začátku nadějné koncovky přehlédl jednotahové vidle střelcem a ztratil kvalitu. Já ze zahájení vyžužlal čistého pěšce, avšak přechod do 4V jsem tragicky nezvládl a náhle byl bez pěšce a můj aktivní král je uprostřed desky pod matem. Veškeré záchranářské práce (a byla to dřina!) jsem zazdil v remízové věžovce, kdy jsem si nechal odříznout krále, jako malej kluk. V dalším kole se s námi dvojice Ponížil-Olšarová vůbec nenadřeli, Martin vzdal snad ještě v zahájení, já jsem sice pohlednou (až moc) soupeřku překvapil v zahájení, takže se hrálo (časově) docela dlouho, ale při první příležitosti jsem neuhnul napadeným koněm. V posledním kole jsme to nevylepšili, dva čeští mládenci (2082-1968) se rozhodli, že to s námi rychle zremizují, což u Martina našlo pochopení, u mne nikoliv, a tak jsem tupou koncovku S+J lámal, až jsem ji dolámal. Závěr 0,5(6) byl zdrcující {20. místo, 6 (14), 3%+2%} je ve světle tohoto závěru zasloužené. Zhodnocení: Turnaj se nevyvedl, ale co naděláme.

Byl to návrat po 11. letech. V roce 1999 jsme hráli s Martinem B-turnaj, od té doby jsme Pardubice z různých důvodů míjeli. Asi to byla škoda, protože krátký, půldenní pobyt nás (i přes šachový neúspěch) potěšil. Příště pojedeme zas! Třeba nás nějací DuklaBorci doprovodí!

Autor: PeS


powered by Ondřej Veselý (C) 2004 - 2024