Články

Dukla C - DPP VŠFS D 6%-1%

Vzhledem k jarním prázdninám a kolizi s týmem Dukla B jsme nastoupili v mírně dosti značně improvizované sestavě. Tady musím velmi poděkovat Honzovi Radovi, který zaskočil na poslední chvíli, sice trochu (pro forma) žbrblal, že se mu moc nechce, nicméně když jsem mu zaručil docela pravděpodobnou kontumaci (soupeři měli ještě větší problém družstvo sestavit, na předešlé kolo nepřišli vůbec…), a v případě hry bílé kameny a možnost to dát kdykoliv za remis, tak účast přislíbil.

Soupeři se nakonec sešli v sedmi. Kontumační výhra zahřála, ale jistě sami víte, že jedna bonusová vlaštovka výhru týmu nezajistí. Hrálo se šest velmi bojovných a živých partií, ta sedmá – moje – se dlouho táhla jako vystydlý sopel z nosu, nicméně i tam se po 30.tahu (v soupeřově tísni) odehrálo napínavé drama.

V té době už byly zvýsledkovány všechny spodní šachovnice, vedli jsme 3-1. Na kontumační výhru Jakuba Kuchaře, navázal v ostré málopěšcové a velmi figurodynamické střední hře Honza Rada (7.). Když jsem to zahlédl naposledy, tak už jeho bílé figury měly našlápnuto k útočné dominanci. Avšak důvod výhry jsem nezahlédl, maje starosti se svým i soupeřovým soplem… Po chvíli vyhrál Jirka Matyska (5.), který se tentokrát neunáhloval a pasivní černou pozici i po výměně dam stiskl, sevřel, obklíčil, oblehl a dobil. Duklácký optimismus bohužel přibrzdil Ivan Krutina (6.), kterého soupeř v koncovce 4V+2J zaskočil nečekanou kombinací, Ivan si sebral pěšce, jehož otrávenost se projevila až po několika tazích. Ivan ztratil koně, nicméně tentokrát to bylo trochu jiné, než v předešlých partiích. (3-1)

Horní čtyři šachovnice se došouraly do časových tísních. Soupeři je měli vydatnější, tedy s výjimkou Pavla Ptáka (1.), který však soupeře ve střední hře přehrál, zahlédl jsem chuchvalec černých figur na poli b6 a okolí, přičemž Pavel právě otevírá mimořádně účinným otvírákem (tahy typu d5-d6 a f5-f6) pěšcovou konzervu u osamoceného černého krále. Příčinu výhry bohužel nevím, anžto jsem právě v té době svou mrtvolnou pozici obětí pěšce oživil. (4-1)

Čekání na poslední alespoň půlbodík netrvalo dlouho. Vítěznou branku zavěsil Vláďa Dolínek (3.), který se ve střední hře dostal do potíží, sice si vybudoval na dámkřídle do koncovky hezkou pěšcovou sestavu: B Pb6+c5, Č Pc6, který je slabý a mohl by být sebrán. Jenže na bílého krále na d2 se valí černí pěšci d+e. A protože černá dáma je poněkud neklidná, tak to s Vladimírovým králem nevypadá dobře. Soupeř naštěstí vše v tísni pokazil, Vladimír vybruslil do koncovky V proti S, a bílým Pb6 zvítězil. Mezitím zremizoval velmi otevřenou koncovku D+S bez dvou pěšců Petr Melmuk (2.), pravděpodobně věčným šachem. Zápas a nečekaně vysokou výhru jsem zakončil já – Petr Sýkora (4.), v mírně nestandardní KrálIndické, kdy první pěšec se odebral ze šachovnice až ve 32. tahu (!), jsem na král křídle neprorazil, a boj se přesunul na dám křídlo. Soupeř si vzal přiotráveného pěšce, pozice se, konečně!, otevřela a po dalších Alešových nepřesnostech v časové tísni jsem začal pěšce sbírat jako borůvky v červencovém lese. Nakonec jsem partii zaparkoval do nestejných střelců s 2P plus. Kterou mohl podle motora soupeř při pečlivé hře udržet, nicméně stačila poslední jeho sice nepatrná, ale důležitá nepřesnost a moji pěšci se rozběhly nepochytatelně do dámy. (6%-1%)

Na závěr mi dovolte udělit několik, přesněji osm pochval:

• Mírná pochvala Jakubovi Kuchařovi, že obětavě přišel a s pokorou přijal zprávu, že vyhrál bez boje.
• Mimořádná pochvala Honzovi Radovi, že, ač povolán za dvě minuty dvanáct, přišel, viděl a zvítězil.
• Nadprůměrná pochvala Jirkovi Matyskovi, který jsa poučen z Vršovic, si dal majzla a nic nepodcenil.
• Malá pochvala Ivanovi Krutinovi, který tentokrát prohrál až v situaci, kdy zápas byl dobře rozjetý a navíc kapitána, který byl po zápase ve zcela dezintegrovaném stavu, odvezl až domů.
• Významná pochvala Pavlu Ptákovi, kterému se partie podle diváků (Matyska) povedla a který zápas definitivně rozhodl.
• Zásadní pochvala Vláďovi Dolínkovi, který, ač v problémech (Matyska: „To bylo určitě prohraný!“), zachoval chladnou hlavu, pevnou ruku, ledová játra, bystrý zrak a především neutuchající bojovnost.
• Řádná pochvala Petru Melmukovi, který trvale trpěl, nicméně nedotrpěl, a v závěru silného soupeře nepotěšil.
• Standardní pochvala kapitánovi, který manšaft nakonec sestavil, v nudné partii se trápil, soupeře nakonec k chybám přinutil a teorii koncovek nestejných střelců obohatil.      
      

Autor: PeS

Diskuze k článku