Články

Mahrla B - Dukla D 5:3

Výsledek z 1. Kola jsme nepotvrdili, značné oslabení díky kolizím a Pražskému openu se bohužel projevilo.

Mrzí to o to víc, že šance na výhru během utkání byla značná. Anatol vcelku bez problémů černými figurami dovedl svou partii k nerozhodnému výsledku a ani na ostatních šachovnicích to nevypadalo špatně.  0,5:0,5

Záhy se dohodl na remíze i Honza Rada, který stál trochu pasivněji, takže také dobrá remíza. 1:1

Vyrovnaný průběh utkání se zlomil v partii Kamrana, který nestál vůbec špatně, ale vcelku vyrovnané pozici si nepochopitelně nechal vzít jezdce a „bylo vymalováno.“  1:2

Naše šance na dobrý výsledek byly stále dobré, hřebík do rakve nám však zarazil Roman Pospěch, který v pozici 2V proti S+J+2p navíc neuměl najít správné pokračování a raději dal partii za remízu.

Tady byla zásadní chyba, že jsem jeho pozici nehrál já a on moji. Charakter hry totiž vyžadoval odvahu a agresi a ne poziční cítění. Soupeřův střelec byl totiž uvězněn na poli h3 a stačilo udělat několik „tichých tahů“ jako např. přiblížení krále k izolovanému pěšci c3 a pak obětovat jednu věž za střelce. Poté by pěšci na královském křídle padli a bílý by měl volného pěšce k pochodu do dámy. To vše za situace, kdy měl černý velkou časovou tíseň ve které by mu určitě něco uniklo, zvláště pokud by se nejednalo o vynucené tahy. Ve hře bylo i srovnání figur obětí i druhé věže za jezdce přičemž by rozhodující roli hrál vzdálený volný pěšec který by vázal černého krále. Je možné, že počítač bude ukazovat vyrovnané šance, jenže ten nebere v potaz nedostatek času a nutnost tahat a tempo.

V těchto případech nehraje roli znalost pozičních principů, ale odvaha riskovat i prohru a neočekávaným tahem soupeři brát čas. V drtivé většině případů pak spadne, nebo udělá hrubou chybu. Bohužel toto není v povaze Romana, který je typický poziční hráč. Já bych byl s takovou situací navýsost spokojený.  Ostatně proti Jardovi Janáčkovi jsem za družstvo Havlíčkova Brodu už hrál a vím, že na něho platí agresivní hra. Naše partie skončila po dvacátém tahu mou výhrou.  1,5:2,5

To už bylo špatné, jelikož se na první šachovnici šance Lukáše neustále zmenšovaly. Zpočátku stál aktivně a jeho pozice vůbec nevypadala špatně. Jeho oběť pěšce však nevedla ke kýženému cíli, soupeř ji ustál a když získal druhého bylo o osudu partie rozhodnuto. 1,5:3,5

To ovlivnilo i mojí partii. Abych překvapil soupeře, poprvé za 40 let co hraji šachy jsem za bílé zvolil královský gambit. Soupeř však také vybočil a nezahrál tah který v tomto zahájení pravidelně hrával tj. 2…Sc5, nýbrž protigambit 2---d5. Nevím jestli ho znal, každopádně nepokračoval po 3.exd5 e4 jak se běžně hraje ale 3…exf4 a překvapený jsem byl já, protože po tomto tahu jsem nevěděl jak správně vyvíjet figury.  Naštěstí jsem to celkem vymyslel a nedopustil se žádného velkého pozičního prohřešku, takže jsem si neustále udržoval mírnou převahu která spočívala v izolovaném černém pěšci na c6. Oba jsme však nabrali slušnou časovou tíseň, a když Lukáš prohrál, soupeř mi ihned nabídl remis. Tím mě uvedl do pro mě neřešitelného postavení, protože jsem chápal, že pokud chceme bodovat měl bych vyhrát, ale zároveň jsem si uvědomoval, že to v pozici není. Navíc mi na 11. tahů zbývaly 3 minuty do časové kontroly a ztratil jsem ještě čas hodnocením zbývajících partií. S těžkým srdcem jsem nakonec s remízou souhlasil, ovlivnila mě i vedlejší partie Petra Kasalického, který stál hůře a myslel jsem že spíše prohraje. Vláďa Dolínek naopak hrál o výhru, měl pěšce, který se však těžko v dané pozici prosazoval a nebylo tam nic jasného. S vědomím, že odsuzuji mužstvo k porážce jsem tudíž přijal.  2:4

V zápětí remizoval i Petr Kasalický, což znamenalo naši prohru. Petr stál celou partii hůře, pak však soupeřka udělala slabší tah a zdálo se nám, že dokonce mohla prohrát. Petr mi však napsal že to bylo stále remízové alespoň podle počítače.   2,5:4,5

Jediným pozitivem bylo, že Vláďa Dolínek mohl už hrát bez nervů a nemusel se ohlížet na zhoršující se čas. Snažil se o výhru, ale jak mi sdělil nakonec dal partii za remis, protože jemu i soupeři zbývalo do konce partie 5 minut a vzhledem k obtížnosti pozice bylo nebezpečné pokračovat dále.  3:5

Troufám si tvrdit, že kdybychom měli Jirku Světlého či Martina Rexu, zápas bychom vyhráli. To je ale kdyby…. Situace se zkrátka vyvinula tak jak byla. Škoda.

Autor: Honza

Diskuze k článku

Zatím nejsou vloženy žádné příspěvky