Články

Aurora A - Dukla C 4%-3%

Můžeme se sice vymlouvat, že jsme měli těžký los, protože naši soupeři se usadili na prvních čtyřech místech. Dialekticky vzato: nevíme, zda my jsem skoro bez bodu, protože jsme hráli se silnými soupeři, nebo zda naši soupeři jsou na čele tabulky, protože zatím hráli se samými dudáky. Tuto hádanku snad pomohou vyřešit další kola, kdy Céčko už prostě musí bodovat! Na lichých černé.

Družstvo Аврора A nás přivítalo v příjemné hrací místnosti, která však je od Hradčanské vzdálená mnohem více než v rozpisu uvedených 5 minut. Hrálo se v pražské rezidentuře FSB, KGB, NKVD a GRU, která je prý ve skutečnosti Ruským střediskem vědy a kultury. Domácí nám připravili dvě nečekaná překvapení. První jsme zaznamenali ihned po usednutí za šachovnice, protože jsme si neměli kam dát nohy. Stoly byly, jaká náhoda!, natočeny tak, aby zadní stěna byla u hostů. Druhé překvapení jsme odhalovali postupně.

Místní partiáře mají na přední straně kolonky na 50 tahů. Někdo to zblejsknul hned, Radim Pospěch si toho všiml na počátku své tísně, ale já to zjistil v okamžiku, kdy jsem měl udělat za 32 sekund poslední tři tahy. Povšiml jsem si, že soupeř Jirky Světlého šikmo naproti má v partiáři připravenou tlustou čáru. To mne znejistilo, provedl jsem podrobnou kontrolu svého partiáře, a tak jsem zjistil, že už 7 tahů v tísni nejsem. Když soupeř zjistil, že jsem zjistil, co jsem zjistil, tak se vzdal. Popravdě řečeno, kdyby moje tíseň skončila ve 40. tahu, tak bych se šel v klidu vyčůrat, opláchnout, protáhnout ztuhlé nohy, podíval se na ostatní duklaborce, pak se posadil zpátky k partii, dlouze se zamyslel a určitě bych vymyslel nějakou příšernou hovadinu. V „prodloužené“ tísni jsem se spolehl – typická citovka! – že si v pěšcových dostizích v koncovce J proti S stavím dámu dříve, a ono to naštěstí vyšlo. Nicméně v partii, kde po zahájení má člověk dva pěšce více, by se mělo odehrávat něco jiného než sice furt vyhraná (potfora fryc – 1.6), ale od pohledu napínavá střední hra a koncovka. Sympatický soupeř mne navíc deprimoval svým neuvěřitelným elem, které bylo opravdu, ale opravdu značně podhodnoceno. Nicméně před první kontrolou vedeme 2-0. Protože ještě přede mnou (Petr Sýkora) vyhrál v pohodlné zavřené sicilce Petr Kasalický: „Je to moje první výhra v zavřené sicilské po letech. Ale za to nemůžu já, ale on, protože místo automatického postavení základní pozice, se kterou nevím, co s ní, on hledal a experimentoval.“ Petr typicky prolomil (f4-f5) a pak už jen naskákal figurkami ve správném pořadí na správná místa.

Bohužel pak už nás moc radosti nečekalo. Petr Šiktanc a Radim Pospěch takřka synchronizovaně „dorovnali“ na 2-2. Partie jsem (díky své dlouhé časovce) skoro neviděl. Petr trpěl od začátku a po partii si vyčítal tah h7-h5. Asi poprávu, protože do té doby bílý útočil na KK a pak asi útočil ještě více. Radimova pozice se zdála aktivní, ale asi jen zdála. Bohužel partie se zcela rozpadla Jirkovi Matyskovi, soupeřovi figurky byl od cca 10. tahu příšerně otravné a bílý útok se za rovného materiálu skládal sám od sebe do dost hnusných (pro nás) obrazců. Petr Melmuk měl černými lepší hru v živé, nicméně pěšcově symetrické pozici. Už to vypadalo, že Petr sezobne v zápletce figurku zadarmo, ale nakonec z toho nic nebylo a remíza byla očividná. 2%-3%

Miloš Sakař a Jirka Světlý bohužel nenaplnili elo-ambice. Miloš sice markýroval útok na KK ze zavřené pozice, nechal si krále v centru. Jenže – chvilku jsem to neviděl – a všechno bylo jinak, protože jeho soupeř markýroval útok na bílého krále na DK. Partie náhle skončila remízou (důvod nevím) a tím jsme zápas prohráli, protože Jirka po převaze ve střední hře zůstala (jako odměna za nějaké chybičky) věžovka bez pěšce, navíc s volnými bílými pěšci b+c. Jirka naštěstí zvládl aktivovat, co se dalo a pozice se stala remízovou. Jirka sice remis statečně dvakrát odmítl, ale když jeho soupeř zavětřil nebezpečí a Jirkova krále odřízl, tak byla remíza nevyhnutelná. Škoda jen, že to mladý chlapec nemusel se špatným časem lámat na výhru, protože by se snadno mohl dožít nepříjemného překvapení typu: Stavím si za dva tahy dámu, ale nemůžu pokrýt mat na 1. řadě, protože moji pěšci, které mám navíc, a že jich je!, překážejí mé věži. 3%-4%

Ну что! В следующий раз будет лучше для нас!

Perlička na závěr: V bludišti chodeb mezi vstupní dvoranou a HrM jsme objevili zajímavou pamětihodnost – dveře do kanceláře s. Zdeňka Zbytka.  

Autor: PeS

Diskuze k článku

Zatím nejsou vloženy žádné příspěvky